Obsluha s handicapem

Tomášova směna: jednou za 14 dní v pátek odpoledne, od 14.00

Tomáš je hodný a velmi zvláštní chlapec, vlastně muž, je mu 34 let. Ale v obličeji vypadá stále tak mladě. Tomáš má těžkou epilepsii, rysy autismu a mentální retardaci. Rád si prohlíží knihy, především o zvířatech a má doma sbírku samolepek. Dalším jeho velkým koníčkem jsou kalendáře. Pokud zapomenete, kdy má kdo svátek, nebo nevíte kolikátého je, Tomáš vám to s úsměvem připomene. Líbí se mu výlety po hradech a zámcích, rád se prochází v přírodě a potěší ho i procházka za zvířaty do Zoologické zahrady. Miluje návštěvy Botanické zahrady, kde obdivuje květiny, stromy, keře a učí se jejich názvy. To vše si fotí, což je jeho další velká záliba. Nutno ale poznamenat, že si toho všeho moc neužívá. Žije sám s maminkou, která se o něj ale strašlivě bojí. A také má proč. Stačí velmi málo a Tomáš dostane záchvat, který jej vrátí o několik let dozadu. To, o co se maminka snažila vzděláváním, výchovou, je najednou pryč. Nenávratně. Proto je maminka opatrná. Nejde s Tomášem nikam, kde to může být nebezpečné. A to se těžko pozná. Nemá pro Tomáše hlídání a tak s ní musí Tomáš všude. I ke každému lékaři! Což je někdy problém! Maminka by také ráda zašla do divadla, ale to je bohužel nemožné. Bojí se dát Toma hlídat a do divadla kvůli efektům, které by mohly způsobit záchvat (stačí obyčejné divadelní světlo) nemůže jít s ním...

V kavárně Tomáš neobsluhuje, protože mu to jeho zdravotní stav nedovolí, ale pomáhá s pomocnými pracemi – skládá ubrousky, vyrábí věci pro Zajíčkův obchůdek. U činnosti musí sedět, nevydrží dlouho stát. Můžete jej u nás potkat jednou za 14 dní s maminkou u stolku, jak něco krásného vyrábějí. Oba to moc baví a mají z toho vždy velikou radost. Maminka se nikdy nezapomene zeptat, zda nás jejich přítomnost neobtěžuje a my už několik let s úsměvem odpovídáme: ne, my vás máme rádi… Pro oba je tato možnost integrace a vycházky mezi lidi velmi důležitým sociálním

Je velmi komunikativní a rád pomáhá lidem, a proto se mu práce v kavárně moc líbí.  Vystudoval odborné učiliště speciální - obor obuv a zahradnické práce. Mezi jeho záliby patří sport: míčové hry, kolo, rád chodí po horách. Je pracovitý a pomáhá doma s úklidem, a když si chce odpočinout, poslouchá rád hudbu. Petr dělá objednávky a roznáší je, někdy se však cítí jistěji pouze u nádobí.

Rád komunikuje s lidmi a práce v kavárně ho moc baví. Absolvoval nejprve učební obor keramické práce a následně úspěšně vystudoval obor provozní služby - pokojská/pokojský.

Míša sbírá modely aut a časopisy s motoristickou tematikou, nejvíce se zajímá o automobilový tuning. Každý den chodí na procházky se svou labradorkou Nelly. Ve volném čase rád plave a jezdí na kole.

Michal pracuje ještě v kavárně Bílá vrána. Michalova maminka pro kavárnu nafotila tu krásnou velikou fotku kavárníků v zadní části café

Veselá a usměvavá mladá slečna, která je po chvilce „rozkoukávání“ mile komunikativní.

Terezka má ráda sport, především jízdu na kole, v zimě na lyžích, plave a také cvičí jógu. Ráda jezdí na koni a není jí cizí ani horolezecká stěna.

Miluje výlety do přírody a posezení u táboráku s kytarou. Její zálibou je také plavání, ve vodě je jako ryba a dokonce vyhrává i plavecké závody. Když není zrovna venku, hraje různé hry na počítači anebo "mastí" karty a s oblibou si hraje na zpěvačku.

Ráda pomáhá své mamince, baví jí hlavně úklid domácnosti. Ráda se učí, a tak navštěvuje střední odborné učiliště. Vystudovala obor prodavačka, dále obor pokojská – provozní služby a nyní pokračuje na praktické škole učiliště Vyšehrad.

V projektu Kavárna pracuje již od května 2013.

Zuzka je milé a komunikativní děvče. V kavárně začala pracovat v září 2016 a od té doby dělá velké pokroky. Ze začátku byla nervózní a bála se, aby něco nepokazila, ale nyní je za barem jako doma. Obsluhuje na jedničku. Není se její doménou staly ještě „rumové koule“ které pro Vás koulí jednu jako druhou. Má ráda hudbu, ráda tancuje, někdy i za barem

Karolína ráda luští křížovky a osmisměrky. Začala chodit po Praze, baví jí vyrábění pro Zajíčkův obchůdek, poslouchání hudby. Ráda jezdí na kole, ale díky nemoci má nyní kolo zakázané.

Karol si velmi ráda povídá, má krásný úsměv, který ale nerada ukazuje. Karol má v plánu zkusit obsluhu, na kterou se moc těší.

Nyní Vám představíme Františka, neboli Fandu, také můžeme říci jen "F". Je to mladý muž, který letos oslaví 30. narozeniny. Už nyní si plánuje, jaká bude oslava a který je to den. František má totiž o všech svátcích a narozeninách svých blízkých a kamarádů dokonalý přehled a na nikoho nezapomene. Kalendář má v hlavě rok dopředu a neomylně vás na každý důležitý den upozorní. Mnohé už možná napadne - není Fanda autík ? Ano je Fanda má rysy autismu. Někdy je to opravdu milé a legrační, někdy velice náročné. Ale Fanda patří, naštěstí,mezi pohodáře a je přátelský. Fanda je pro naši kavárnu vlastně společně s Maruškou takový talisman. Neboť stál se svojí sestrou Kristýnkou Potůčkovou a svými rodiči u jejího zrodu. Hned u zrodu prvotní myšlenky hostování handicapovaných pracovníků v jiných kavárnách...Hostování v café Louvre, kdysi domluvil dokonce jeho tatínek

Ale jak to všechno bylo? Po ukončení docházky do speciální školy Diakonie CČE se "přestěhoval do Sedlčan". Zde navštěvuje terapeutické chráněné dílny MELA, má zde také možnost stacionáře, chráněného bydlení. František už plánuje, jak zase po návratu do běžného života, navštíví kavárnu a pomůže s obsluhou, úklidem a zkontroluje své oblíbené popelnice...Dá si něco dobrého při poslechu tónů piana. Jak rád by zase pozval své bývalé asistentky, paní učitelky a své kamarády a kamarádky na taneční večer, promítání filmů a další super akce...Těší se na společné výlety, bowlingový turnaj a další společnou zábavu. Moc rád navštíví kavárnu se svojí neteří Aničkou, protože je hrdý a starostlivý strejda.

Vtipná historka - Fanda nemluví. Jeho rodina se s ním dorozumívá vlastními znaky a rovněž znakovkou. Klobouk dolů před nimi všemi, jak to umí!

Ale nikdo neví, zda opravdu něco říci neumí...Stalo se na našem táboře s koníky, že šel Fanda v noci ze stanu na WC. Lilo jako z konve. Vracela jsem se z porady. Najednou vidím, jak někdo stojí před Fandovo a Kristýnky (jeho sestra) sta

Marcelovi je 22 let, bydlí s rodiči v Praze. Má staršího brášku a společně jezdí na výlety a na různé akce. Chodí stále do školy. Vyučil se již v oboru provozní služby, úspěšně absolvoval střední školu praktickou a momentálně se učí na odborném učilišti oboru - keramické práce. Rád chodí do kina, do divadla a na muzikály. Proto je mu nyní smutno, že je vše zavřené . Občas chodí venčit psa Daisy od sousedky v domě. Má rád zvířata, v pokojíku má alespoň Andulku a morče. Když má dlouhou chvíli, tak skládá puzzle a vybarvuje obrázky. Podívejte se na fotky, jak mu to jde. Marcel má pro nás jeden usměvavý zážitek :

Při cestě ze školy jezdil často Marcel domů se spolužákem jednu zastávku vlakem na nádraží Holešovice. jednou si spletli nástupiště a nastoupili do jiného vlaku. Což ani jeden netušil. Jaké bylo pro ně překvapení, když jim paní průvodčí oznámila, že příští stanice je Tábor. Nakonec vše dobře dopadlo. Paní průvodčí je posadila na správný vlak a díky ZTP/P mohli jet oba kluci zpátky do Prahy za pouhých 36 Korun. Nu ne že by o ně doma neměli strach...

Míšu u nás zastihnete přes poledne, jak myje nádobí. Ale pozor, umí i skvěle obsluhovat a je velmi šikovný na vyrábění. Mnoho věcí, co objednáváte z obchůdku (https://www.eshop-cafeadastra.cz/) vyrábí právě on.A když přijdete, určitě se nebojte obsluze říci, zda vás může obsloužit právě Míša. Jistě jej uvolníme od nádobí, kde je asi nejraději

Míšovi je 27 let, vyučil se jako pomocník kuchařských prací a provozní služby. Míša trpí mentální dysfunkcí a duševní poruchou. Míša bydlí se starším bráškou a maminkou a dvěma pejsky, které má moc rád. Je to dobrosrdečný klučina, který má moc rád přírodu, zvířata a velmi rád a moc hezky maluje. Zajímá se o dění ve světě, samozřejmě takovým svým způsobem. Míša moc rád cestuje a v zahraničí se nebojí žádné jazykové bariéry, i když umí jen trošinku anglicky, většinou si rychle získá přátelé. Také moc rád chodí na procházky, čte a rád pomáhá. Jako každý z nás, má své dobré a špatné dny. Ale pozor, u lidí s handicapem je to náročnější, hlavně pro jejich okolí. Lidé kolem něj jej většinou berou takového jaký je a mají jej rádi, ale setkal se i s posměchem

Míša to zvládá, ale hodně ho to rozesmutní. Je velmi důvěřivý. Základem léčby duševních poruch jsou léky, které ovlivňují biologickou stránku nemoci. nezbytná je však také pomoc podpůrné skupiny, svépomoc, sociální práce a podobně. proto je i v naší kavárničce šťastný a čas tady ztrávený si opravdu užívá. Podle maminky mu to opravdu velmi pomáhá.

Jeho maminka vzpomíná na jednu milou historku: Jako malý chlapíček, asi šestiletý, byl s babičkou a starším bráškou v létě u prababičky ve vísce Řišuty u slaného. Kluci každé ráno zmizeli i s pytlíkem pečiva neznámo kam. Měli jsme starost, i když na vesnici je skoro každý znal a tak se babička vydala za nimi. Kluky našla u potoka a z dálky pozorovala, jak krmí ondatru, která jim bere jídlo rovnou z ruky. Babička se neprozradila a jen se smála...Ale za pár dní už se ztrácelo pečivo skoro všechno a tak se bab

Petr pomáhá v kavárně s přípravou a dalšími pracemi jako jsou skládání ubrousků, trhání máty, nakládání sýrů. Má rád dopravu všeho druhu: autobusy, tramvaje, vlaky. Nasedne a jede. Nemá rád hrachovou kaši a koprovou omáčku. Nyní má pro Ježíška jen těžko splnitelné přání – moc by si přál, aby se všechny motoráky nechali natřít na červeno, jako tomu bývalo kdysi. Petr je shcpný přijít o půlhodiny do práce, protože se koukal z mostu na vlak a ten, o němž věděl, že má jet, měl půl hodiny zpoždění. My bychom tedy potřebovali od českých drah vždy avízo, abychom věděli, jak pozdě Petřík přijde… (Je to sice legrace, ale pro jeho asistenta, zas tak ne, neboť Petr přijde pozdě kvůli vlaku, ale chce zůstat celou směnu… Což ne vždy asistent může…)

Petr je moc šikovný a práce u nás jej velmi baví.

Honzovi je 24 let, má silnou zrakovou vadu a trpí depresemi a úzkostmi. V kavárně jej potkáte v sobotu dopoledne. Až tedy bude otevřeno

Honza má rád psy, zajímá se o dopravu (zná skoro vše nazpaměť a má rád rozhlas. Dobře vychází s lidmi. Je hodně upovídaný a ví o sobě, že má problém pustit druhé ke slovu. Pracuje na tom a to je moc super!!

Honza vystudoval střední školu, nyní se připravuje na poslední zkoušku - opravná maturitní zkouška z češtiny - didaktický test.

Honza miluje cestování - navštívil už Turecko, Tunisko, Kypr, Řecko, Itálii, Izrael a Německo.

Moc rád by se podíval do Anglie a Ruska. Cestuje rád i po Čechách. Rád jezdí na vodu a v zimě na běžky.

Honza už byl několikrát zamilovaný a i nyní má milou přítelkyni Verunku.

Rád vyřizuje nákupy pro maminku, potraviny, poštu. Šetří na dovolenou, na jízdenky na cestu k babičce, v létě na bazén, koupil si televizi. Rád sportuje, hraje basketbal s kamarády, ale klidně i sám. K jídlu má rád krokety, pálivé omáčky. Absolvoval v DDM kurzy rybářství, kresby a mnoho dalších.

Štěpán patří nyní mezi pravidelné pracanty. Je vydatnou posilou na večerní směny a nelká se ani velkých akcí. Někteří hosté si jej na své akce dokonce u nás „domlouvají“.

Martin je velmi chytrý a společenský člověk. V kavárně skládá ubrousky, trhá mátu, nakládá hermelíny, chodí, resp. jezdí  do práce velmi rád. Jinak jezdí na koncerty a do hudebních klubů, poslouchá rock, metal, elektronický pop, country, folk. Občas s rodiči jede do divadla nebo kina. Luští sudoku, či se snaží složit rubikovu kostku. Baví ho hrát stolní hry, například karty nebo pexeso.
Učí se anglicky, opakuje si francouzštinu. Rád čte životopisy a cestopisy a dívá se na filmy pro pamětníky.

Usměvavá stále dobře naladěná slečna, která pomáhá s přípravou, nebo na kavárně skládá ubrousky, vyrábí do Zajíčkova obchůdku. To je jde opravdu velmi dobře, byť k jejímu handicapu patří obrovský třes rukou. I přesto bychom ale rádi vyzkoušeli debaras a jiné drobné práce spojené s pohybem na place. Její dobré nálady je totiž u stolku s vyráběním doslova škoda. Pro Pavlínku hledáme na čtvrtek odpoledne dobrovolníka na asistenci právě pro ten pohyb na place.

Ráda jezdí s rodiči na výlety do přírody, poslouchá písničky z muzikálů. Z jídla má nejraději svíčkovou na smetaně. Pavlínka má přítele, je velmi zamilovaná a moc ráda o tom vypráví…

Daniel pochází z Polska, je velmi inteligentní a zábavný. Když přijde na směnu, je s ním legrace. Daniel vkládá na stránky týdenní menu, fotky a jinak je upravuje. Chodí ale také pomáhat s ubrousky a jinou prací. Daniel má přezdívku Tazz a má mnoho zájmů. Mezi ty největší patří jeho syn, programování, jazyky a knihy. Daniel se osobně sešel s geniálním fyzikem na vozíku, panem Stephenem Hawkingem.

Daniel mluví dobře anglicky a polsky, domluví se i německy. Jeho oblíbená jídla jsou z obou zemí, k nimž má vztah - pirohy, bigos, svíčková a řízek.

Praktická, společenská, a upovídaná dnes již mladá paní s mnoha sportovními zájmy. Nejraději má lyžování, turistiku a plavání, také jezdí ráda na kole, na koni a dokonce na raftu nebo na plachetnici.

Doma tráví čas nejraději u počítače, ale také ráda vaří, což s nadšením vítá celá její rodina. Má ráda zvířata - doma má psy, kočky a rybičky. Veronika miluje malé děti, a také proto je jejím velkým snem mít jednou vlastní kavárnu, kam budou chodit maminky s malými dětmi a všichni se tam budou cítit příjemně. Peníze vydělané v kavárně si chce ušetřit na zimní dovolenou na horách se Zajíčkem. Je vdaná za jednoho z našich kavárníků.

V projektu Kavárna je již od roku 2012, první směnu měla v říjnu v kavárně Café Louvre. Patří dokonce mezi nejskalnější členy Zajíčku na koni, o.p.s. - byla na prvním táboře v roce 2005